LAP nová kvalita na politické scéně

Lidi, pojďte s námi dělat politiku pro lidi!

Otázky a odpovědi

Hnutí Lidé a Politika

Motto:

„Nevěříme, že každý národ má takovou vládu,
 jakou si zaslouží, ale, že národ kopíruje chování vlády, která se ujme moci.“

Proč právě LAP? Proč a v  čem se chce angažovat?

Většina lidí má chuť něco změnit, ale neví jak, nemá vodítko ani dost prostoru. „Něco změnit“ nevyžaduje zase tolik práce v porovnání s tím, co jedinec (a potažmo všichni občané státu) za svou angažovanost získají do budoucna. Stačí jen popřít tvrzení, že „stejně nejde nic změnit a nemá smysl se angažovat“.

      •   Proč se obracet znovu na  „staré strany“, když zklamaly? Nové hnutí je tvořené
          novými lidmi, kteří nemají nic společného se „starou partou“, vytvářející svými
          přestupy rádoby nové strany, ale se starým personálním obsazením. Naše hnutí
          tvoří lidé, kteří žijí svůj vlastní život žijí, ale zároveň chtějí prakticky vstupovat do
          řešení věcí veřejných. Nejsou to profesionální zahřívači parlamentních lavic,
          naprosto nekompetentní a arogantní k potřebám obyvatel státu i státu samotného.
      •   Přemýšlejme společně jak věci změnit a jak se ztotožnit se skupinou, na kterou
          můžeme být osobně hrdý.

Kdo jsme a kam jdeme?

        - Nechceme stát vpravo, vlevo ani uprostřed. A navíc je nám to jedno, protože 
           nejsme hnutím ideologickým, ale hnutím, které zajistí, aby stát fungoval a život
           měl řád.
        - Chceme jednoduché věci: abychom si mohli pořídit bydlení z běžného platu.
        - Chceme přijít na úřad a dočkat se rozhodnutí na počkání. Chceme, aby fungovaly
           úřady od pondělí do pátku, a ne jen v pondělí a ve středu. Chceme rozvíjející se
           ekonomiku a tím i dobrou práci.
         - Chceme, aby sociální pojištění šlo potřebným a ne flákačům.
         - Chceme, aby kilometr dálnice stál stejně jako v Polsku nebo Německu, a ne třikrát
            více.
         - Nechceme se stydět za své politiky a mlčky přihlížet jak díky své nekompetentnosti
            a preferování osobních zájmů rozebírají nejen současnost, ale i budoucnost
            tohoto národa a státu na součástky.
         - Buďme hrdí na svůj národ jako bývali naši předkové. Je úžasné, jaké je u nás
            obrovské množství schopných lidí, po všech vlnách emigrace v letech 1938, 1948
            a 1968, v nichž zahynulo nebo odešlo množství lidí, převážně vždy elit naší
            společnosti.

Máme na víc, než máme! Změnou struktury úřadů, soudů a zákonů, zvýšením národního sebevědomí lze dosáhnout výrazného zvýšení životní úrovně.
To, co se děje v naší zemi je pokračováním tradic, kdy zástupy neschopných opanují naši zem. A musíme se, přátelé, přiznat, nás už to nebaví! Jako možná mnozí z Vás jsme se zamysleli nad tím, co dál…
           Máme tři možnosti:
           1. Odejít.
           2. Zůstat a čekat, co se stane, jako prasata jdoucí na porážku.
           3. Zůstat a bojovat.

Pro nás v LAP je přijatelná pouze poslední varianta. Abychom zůstali a bojovali, musíme získat a sjednotit alespoň část našeho národa. V naší vlasti je to úkol nesnadný, ale ne nemožný.
Nebojíme se, že by se u nás nenašel dostatek schopných lidí, ale boj o jednotu, svornost a ochotu se v něčem angažovat bude v našich podmínkách rozhodující.
A proto se obracíme na Vás a ptáme se:

Je zde někdo podobně smýšlející?
Někdo, komu vadí současné poměry, a přitom je ochoten něco proti tomu udělat?

Pokud ano, přidejte se k nám!

Pro více informací klikněte na Otázky a odpovědi.


Deklarace zakladatelů politického hnutí Lidé a Politika

Nechceme stát vpravo, vlevo ani uprostřed. Nechceme být a nejsme hnutím ideologickým. Nechceme se stydět za své politiky a pasivně přihlížet jak kvůli své nekompetentnosti a zejména osobním zájmům oslabují stát a ohrožují budoucnost národa. Chceme lidskost a toleranci. Nemůžeme však tolerovat prorůstaní mafii do státního aparátu, zneužívání pravomocí, rostoucí kriminalitu, zmanipulované soudnictví apod. Jsme přesvědčeni, že výrazné zvýšení životní úrovně i životních jistot lze dosáhnout. A to změnou struktury úřadů, soudů a zákonů, úsporami na straně státu a zvýšením národního sebevědomí. To, co se u nás děje, je pokračováním tradic, kdy zástupy neschopných opanovali naši zemi. A musíme se, přátelé, přiznat, že nás už to nebaví.

Jako možná mnozí z Vás jsme se zamysleli nad tím, co dál!?

Máme tři možnosti:

1)  Odejít.
2)  Zůstat a čekat co se stane, jako prasata jdoucí na porážku.
3)  Zůstat a bojovat.

 Pro nás osobně je přijatelná pouze poslední varianta: Zůstaneme a budeme bojovat.

Pro to je nutné získat a sjednotit alespoň část našeho národa. V naší vlasti jde o úkol nesnadný, avšak nikoliv nemožný. Nebojíme se, že by se u nás nenašel dostatek schopných lidí, ale boj o jednotu, svornost a ochotu v něčem se angažovat bude v našich podmínkách rozhodující.

A proto se touto cestou obracíme na Vás a ptáme se:

Je zde někdo podobně smýšlející, komu vadí současné poměry, a přitom je ochoten něco s tím udělat?

 Pokud ano - přidejte se k nám!

Kdo jsme

Hnutí LAP založili lidé, kteří dosud nebyli v politice angažováni, a to jak před listopadem 1989, tak ani po něm. Jsme lidé, kteří politiku nikdy dělat nechtěli, ale situace je tak neúnosná, že nám už nic jiného nezbývá…

Naše definice státu

Stát je specifickou formou akciové společnosti, kde občané státu jsou akcionáři, parlament je dozorčí radou a vláda představenstvem. Představenstvo i dozorčí rada jsou odpovědni svým akcionářům – občanům za hospodaření se státním majetkem.

Naše definice demokracie

Demokracie je souborem základních práv a povinností jednotlivce. Je to fungující systém každodenní kontroly, jehož mechanizmy zabraňují zneužití důvěry, kterou získali jednotlivci volebními hlasy občanů.

Je jasné že většina základních řešení v politice není tak složitá, jak je nám neustále předhazováno. Při aplikaci osvědčených postupů je právě naopak jasná a jednoduchá. Největším problémem není, co udělat, ale kdo je, či bude ochoten to udělat.

A my jsme a budeme ochotni to udělat!


Naším programem je:

1) Podpora malého a středního podnikání: na kterém stát stojí, které je státem naprosto ignorováno.

2) Bytová politika: zjednodušení stavebního řízení; stavební pozemky dostupné všem, a ne jen spekulantům a stavebním společnostem.

3) Zdravotnictví: „Já jsem pacient a za své peníze chci stejnou kvalitu péče o své zdraví ve všech zařízeních“. Nejdříve úspory na straně státu a systému, potom – v případě nutnosti –  dodatečné platby.

4) Profesionální policie: ochrana nejen před zločinci, ale i před policií pro všechny zákona dbalé občany; postihy všech zákona nedbalých bez výjimky.

5) Školství: základním principem je Komenského „škola hrou“. Důsledné prosazování přechodu od bezduchého teoretického „biflování“ ke škole praxí dle moderních poznatků vzdělávání. Výchova lidí pro praxi, ne pro teorii.

6) Soudnictví a legislativa: spravedlnost pro všechny, kvalifikovaně a rychle. Audit a následná úprava právního systému směrem ke zjednodušení a přehlednosti.

7) Armáda: bude funkční, pokud bude hájit zájmy občanů ČR a ne prioritně světových mocností. Nedílnými složkami by měly být také domobrana a civilní obrana, schopná okamžitě reagovat.

8) Ekologie: zdraví občana, energetická soběstačnost země, udržitelný vývoj životního prostředí, podpora alternativních energií a obnovitelných zdrojů.

9) Zemědělství:  podpora a rozvoj zemědělství směřující k prosperitě zemědělců a soběstačnosti státu v zásobování potravinami.

10) Monopolní podniky: státní – prostřednictvím správných zahraničních akvizic; přátelské vůči svým akcionářům (občanům).

11) Státní administrativa: kvalifikovaného, profesně zdatného a ochotného úředníka najdu na svém místě každý den pracovního týdne.

12) Lesnictví – zachováme státní lesy, zamezíme jejich rozprodeji a ničení.

Nová politika – Nová republika – Nová budoucnost

Připadné dotazy Vám rádi zodpovíme na
tel. čísle: 605 206 147 nebo na
email info@lideapolitika.cz

Jiří Michalička

Jiří Michalička

  

Jiří Michalička vyrůstal v rodině, kde lidské a národní hodnoty měly velkou tradici. Už  jako malý kluk pochopil, že za projevy těchto vlastností nejsou jeho blízcí uznáváni a oceňováni, ale většinou krutě sankcionováni. Jeho dědeček pracoval v odboji, přežil koncentrační tábor a nevstoupil do komunistické strany. Odrazilo se to nejen v kariéře Jiřího otce, ale i jeho samotného. Vše se změnilo, když  coby revoluční student zachytil první čerstvý vítr po pádu železné opony a začal úspěšně podnikat. Dnes by si mohl plodů své práce jen užívat. Namísto toho se rozhodl, že tyto, dnes tak zprofanované a vytrácející se lidské i národní hodnoty vrátí společnosti. Proto dne 1. ledna 2009 zahájilo svoji činnost hnutí Lidé a politika – LAP. Jiří Michalička  je jeho zakladatelem, duchovním otcem a prvním předsedou.      

Rodinné zázemí a léta studií

 

Narodil se 21. června 1969 v Praze 6, na Albertově, v letecké rodině. Otec, Ing. Vladimír Michalička pracoval jako palubní inženýr u ČSA, matka Hana (roz. Soukupová) byla letuška.  

Byl dítětem z tzv. slušné rodiny, což asociovalo typicky českou středně stavovskou rodinu, stojící na konzervativní platformě tradičních křesťanských a lidských hodnot. Rodiče nebyli politicky angažováni, ale vychovávali svého syna k úctě k národním tradicím a kulturním hodnotám, ke slušnosti k jiným lidem a posilovali jeho vztah k živé přírodě.

Jeho dědeček ze strany otce, Vladislav Michalička byl důstojníkem za první republiky. Ve válečných letech se angažoval v proslulé odbojové organizaci Obrana národa, za co byl na udání dopaden gestapem a souzen v Berlíně. Odsouzen byl do transportu do koncentračního tábora s dodatkem „návrat nežádoucí“. Válka však skončila dříve, než byl dodatek uveden ve skutečnost, a tak koncentrační tábor přežil. Když se vrátil, měl místo původních 90 kg pouze polovinu...

Po válce sloužil opět v armádě. V roce 1946 dostal nabídku na hodnost generála se spoustou dalších výhod. Samozřejmě, podmínkou byl vstup do KSČ. Vladislav Michalička se však držel svých zásad a přesvědčení, že armáda musí být apolitická. 

Pravděpodobně vzhledem k jeho zdravotnímu stavu – po útrapách z koncentračního tábora měl těžce poškozené srdce – nebyl v 50. letech odsouzen, ale v důstojnické hodnosti vypoklonkován do Brna na místo učitele na vojenské akademii.

„Můj otec měl v kádrovém profilu uveden svého otce jako prvorepublikového důstojníka, a tak po základní škole, přesto, že měl vynikající prospěch, dostal na vybranou: jestli chce jít na horníka nebo na horníka. Nakonec se mu podařilo dostat na učební obor letecký mechanik.“

Jako většina dětí pracujících rodičů v 70. letech, prošel Jiří mateřskou i základní školou (v místě bydliště) a prázdniny trávil s rodiči na chalupě. Z Prahy 6 se nevzdálil ani jako středoškolák – poté, co se z „kádrových důvodů“ rozpadl jeho sen stát se pilotem, rozhodl se pro SOU dopravní, odbor letecký mechanik, stejně jako jeho otec. Maturoval v roce 1988.

K vysněnému letectví se nedostal ani přes vysokoškolské studium, protože jeho přijetí na tento obor bylo podmíněno členstvím v Komunistické straně. Tuto nabídku odmítl dvakrát.

Nakonec nastoupil na Strojní fakultu pražského ČVUT, obor strojní technologie materiálů, kde ho hned v prvním ročníku zastihl revoluční rok 1989.

Otevření hranic přineslo nové možnosti, zejména v podnikání, které se rozhodl využít, a proto svá vysokoškolská studia záhy opustil. Podnikat začal jakmile to bylo možné – v roce 1990, a to na nejen území tehdejší Česko-Slovenské federace, ale i v zahraničí, v rámci Evropy a Asie.

Práce a volný čas

 

Kvůli své firmě, která realizovala také vojenské zakázky v oblasti péče o objekty (ostraha, úklid apod.) prošel prověrkami druhého stupně Národního bezpečnostního úřadu, což svědčí o občanské a politické bezúhonnosti jeho samotného i jeho rodiny.

Od roku 1994 provozoval se svými společníky Pražskou obchodní agenturu group, s.r.o., jejíž náplní byl prodej finančních produktů. Prosperující firma byla v roce 1997 prodaná jiným vlastníkům.

„Při podnikání člověk potkává spousty lidí, ale ne každý projekt je nakonec realizován. Lidé se z různých důvodů postupně vyselektují a zůstane jen pár společníků. Štěstí ale přeje připraveným. Tím, že něco vytvářím, kráčím osudu naproti, a pak stačí potkat pouhou  náhodu…,“  přibližuje svoje zkušenosti s podnikáním.

Na sklonku roku 1999 zakládá Alfedus servis, s.r.o., kde od roku 2002 působí ve funkci ředitele.

Žádná s firem, které vytvořil, spoluvytvořil či řídil, se nepodílela na privatizaci (osobně byl, stejně jako statisíce dalších občanů, držitelem  kupónové knížky) a žádná z jeho firem si také nikdy nevzala úvěr, který by nezaplatila.

Jiří Michalička je zatím svobodný a bezdětný. Ve volném čase hodně cestuje a poznání života a mentality jiných zemí považuje za důležitou součást všeobecného vzdělání a základního vědomostního přehledu moderního člověka.

Co se týče víry a vyznání říká o sobě, že je ateista. Věří však ve vyšší princip, týkající se zejména praktického uplatňování etických zásad ve vztazích mezi lidmi, ale i v samotném mechanizmu fungování společnosti.    

Jeho největším koníčkem jsou – jak říká – „letadla ze všech stran“. Následuje historie, v niž se zaměřuje zejména na moderní dějiny. Se zájmem sleduje také vývoj moderních technologii napříč nejrůznějšími vědními obory, aplikovatelných v průmyslu i v životě společnosti vůbec. Ze sportů preferuje tenis.

Za důležitou lidskou vlastnost považuje filantropismus, který je pro něj nejen vizitkou skutečné lidskosti a kulturní úrovně člověka, ale výrazným povahovým rysem všech významných historických osobností, včetně jeho největšího vzoru – Karla IV. „Skláním se před ním a před jeho diplomatickými vítězstvími“, vyjadřuje svůj obdiv k této výrazné postavě evropských dějin.

„Svým těžkým životem, v němž dokázal nepolevit ve své víře a neztratit ideály“ si získal jeho úctu a sympatie další významný Čech – Jan Amos Komenský.

Z osobností moderních dějin si nejvíc cení T. G. Masaryka, který „přesto, že jeho prezidentské pravomoci nebyli větší, než u jeho nástupců, dokázal váhou své osobnosti prosadit spoustu významných pozitivních změn.“     

 
Vizionář i realista

 

Díky své zaběhnuté, prosperující firmě a velmi slušnému materiálnímu zázemí si Jiří vytvořil potřebnou nezávislost a dostatečný prostor pro realizaci svých společensko-politických vizí – v reakci na obrovské znechucení při sledování současné politické scény. Zároveň si položil otázku, zda pro prosazování zájmů občanů stačí být slušným člověkem: „Nestane se pak tzv. slušný člověk hříčkou v rukách úředníků a protřelých spolustraníků?“

Je přece obrovskou výhodou, když zájmy poctivých lidí prosazuje člověk, jenž má v sobě od dětství hluboce zabudovanou touhu po světě, kde vládne spravedlnost a slušnost, a který navíc prošel tvrdou školou života a skutečného obchodu.

Coby úspěšný podnikatel, by se mohl – znechucen neseriózností a nekompetentností politiků – jednoduše uzavřít do pohodlí svého soukromí a bezstarostně si užívat života tak, jako to činí spousta majetných lidí.

´          „Ale pak vidím zoufalé lidi v nemocnicích, vidím staré lidi, kteří počítají, kolik housek si mohou koupit, vidím mladé lidi, kteří nemohou mít rodinu, protože nemají kde bydlet, vidím stát a jeho instituce, které již dávno nepracují pro občany, kteří je platí, ale žijí svým vlastním životem… A říkám si: Kdo a jak to může změnit?“

Jak jinak si může na tuto otázku odpovědět muž v nejproduktivnějším věku s dostatkem zkušeností, sil, prostředků a chuti něco změnit:

„Ty sám a všichni podobně smýšlející. A ti, kteří tráví celé dny v práci a nemají tak optimální podmínky na to, aby něco začali sami, se rádi přidají. Nemůžu již pasivně sledovat jak jedna hrubá chyba střídá druhou, jaké typy lidí se dostávají do vlády a plundrují tuto zemi. Stačí se ohlédnout do historie, která nabízí spoustu výstižných lekcí, kterými by se měli profesionálové, řídící naši zemi inspirovat…“

Lidé jsou dnes hladoví po troše slušnosti a vstřícnosti od politiků. A ti jsou na svých postech přece jen díky důvěře, kterou do nich vložili občané a která nemá žádnou adekvátní zpětnou vazbu. Jiří je naprosto přesvědčen, že náš stát má na víc, než je nám prezentováno.   

„Rozhlížel jsem se nalevo i napravo,“ vysvětluje. „A když jsem nikde neuviděl nikoho, ke komu bych se mohl přidat, zvedl jsem ten prapor sám a rozhodl se založit novou stranu.“

Logem nově založeného hnutí Lidé a politika je česká vlajka v lipovém listu – symboly reprezentující naše tradiční hodnoty, kterým dnes, v marastu bezpáteřního syrového pragmatismu, hrozí zánik. Podpořme jeho úsilí o jejich znovuoživení.

Jiří Michalička o parlamentních stranách

 

Naše parlamentní strany mají jeden společný rys: vyhlásí vždycky vcelku přijatelný a líbivý program, který však vůbec neplní…

 

ODS

Soubor lidí, silných individualistů, z nichž spousta dělá politiku pro osobní prospěch a zvyšovaní zisků svých firem. Tudíž se nedokáží na ničem dohodnout a drobí se na bojující frakce, neschopné hlásat jednotnou koncepci, ale naopak, neustále ji mění. A řadoví členové mlčí…  

 

 

ČSSD

Má formulované sociální programy, ale není schopna formulovat způsob, jakým by se realizovaly. Státní dluh za jejich působení nebezpečně vzrostl. Vevnitř rovněž vznikají různé frakce, ale nikdy jsem nepochopil, co vlastně prosazují…

 

 

KDU-ČSL

Relativně malá strana, úzká elitářská skupina lidí, která chytře využívá rozpolcenosti politické scény tak, aby zajistila zájmy lidí, které hájí – což ovšem nejsou voliči. 

 

 

SZ

Strana složená z lidí, kteří jsou v ní z přesvědčení a z těch, kteří očekávají určité výhody, nebo slouží svým zájmovým skupinám. Frakce, rozpolcenost, názorová nejednotnost. A navíc, jejich program (zejména nesouhlas s jádrovou energetikou) zásadně poškozuje energetickou politiku státu.

 

 

KSČM 

Historicky zdiskreditovaný subjekt, který v opozici produkuje spoustu hezkých slibů. Ale aby nám zopakovali historii a znova se dostali k moci – to ne!