Představitelé - Jiří Michalička

Jiří Michalička

Jiří Michalička vyrůstal v rodině, kde lidské a národní hodnoty měly velkou tradici. Už  jako malý kluk pochopil, že za projevy těchto vlastností nejsou jeho blízcí uznáváni a oceňováni, ale většinou krutě sankcionováni. Jeho dědeček pracoval v odboji, přežil koncentrační tábor a nevstoupil do komunistické strany. Odrazilo se to nejen v kariéře Jiřího otce, ale i jeho samotného. Vše se změnilo, když  coby revoluční student zachytil první čerstvý vítr po pádu železné opony a začal úspěšně podnikat. Dnes by si mohl plodů své práce jen užívat. Namísto toho se rozhodl, že tyto, dnes tak zprofanované a vytrácející se lidské i národní hodnoty vrátí společnosti. Proto dne 1. ledna 2009 zahájilo svoji činnost hnutí Lidé a politika – LAP. Jiří Michalička  je jeho zakladatelem, duchovním otcem a prvním předsedou.      

Rodinné zázemí a léta studii

Narodil se 21. června 1969 v Praze 6, na Albertově, v letecké rodině. Otec, Ing. Vladimír Michalička pracoval jako palubní inženýr u ČSA, matka Hana (roz. Soukupová) byla letuška.  

Byl dítětem z tzv. slušné rodiny, což asociovalo typicky českou středně stavovskou rodinu, stojící na konzervativní platformě tradičních křesťanských a lidských hodnot. Rodiče nebyli politicky angažováni, ale vychovávali svého syna k úctě k národním tradicím a kulturním hodnotám, ke slušnosti k jiným lidem a posilovali jeho vztah k živé přírodě.

Jeho dědeček ze strany otce, Vladislav Michalička byl důstojníkem za první republiky. Ve válečných letech se angažoval v proslulé odbojové organizaci Obrana národa, za co byl na udání dopaden gestapem a souzen v Berlíně. Odsouzen byl do transportu do koncentračního tábora s dodatkem „návrat nežádoucí“. Válka však skončila dříve, než byl dodatek uveden ve skutečnost, a tak koncentrační tábor přežil. Když se vrátil, měl místo původních 90 kg pouze polovinu...

Po válce sloužil opět v armádě. V roce 1946 dostal nabídku na hodnost generála se spoustou dalších výhod. Samozřejmě, podmínkou byl vstup do KSČ. Vladislav Michalička se však držel svých zásad a přesvědčení, že armáda musí být apolitická. 

Pravděpodobně vzhledem k jeho zdravotnímu stavu – po útrapách z koncentračního tábora měl těžce poškozené srdce – nebyl v 50. letech odsouzen, ale v důstojnické hodnosti vypoklonkován do Brna na místo učitele na vojenské akademii.

„Můj otec měl v kádrovém profilu uveden svého otce jako prvorepublikového důstojníka, a tak po základní škole, přesto, že měl vynikající prospěch, dostal na vybranou: jestli chce jít na horníka nebo na horníka. Nakonec se mu podařilo dostat na učební obor letecký mechanik.“

Jako většina dětí pracujících rodičů v 70. letech, prošel Jiří mateřskou i základní školou (v místě bydliště) a prázdniny trávil s rodiči na chalupě. Z Prahy 6 se nevzdálil ani jako středoškolák – poté, co se z „kádrových důvodů“ rozpadl jeho sen stát se pilotem, rozhodl se pro SOU dopravní, odbor letecký mechanik, stejně jako jeho otec. Maturoval v roce 1988.

K vysněnému letectví se nedostal ani přes vysokoškolské studium, protože jeho přijetí na tento obor bylo podmíněno členstvím v Komunistické straně. Tuto nabídku odmítl dvakrát.

Nakonec nastoupil na Strojní fakultu pražského ČVUT, obor strojní technologie materiálů, kde ho hned v prvním ročníku zastihl revoluční rok 1989.

Otevření hranic přineslo nové možnosti, zejména v podnikání, které se rozhodl využít, a proto svá vysokoškolská studia záhy opustil. Podnikat začal jakmile to bylo možné – v roce 1990, a to na nejen území tehdejší Česko-Slovenské federace, ale i v zahraničí, v rámci Evropy a Asie.

Práce a volný čas

Kvůli své firmě, která realizovala také vojenské zakázky v oblasti péče o objekty (ostraha, úklid apod.) prošel prověrkami druhého stupně Národního bezpečnostního úřadu, což svědčí o občanské a politické bezúhonnosti jeho samotného i jeho rodiny.

Od roku 1994 provozoval se svými společníky Pražskou obchodní agenturu group, s.r.o., jejíž náplní byl prodej finančních produktů. Prosperující firma byla v roce 1997 prodaná jiným vlastníkům.

„Při podnikání člověk potkává spousty lidí, ale ne každý projekt je nakonec realizován. Lidé se z různých důvodů postupně vyselektují a zůstane jen pár společníků. Štěstí ale přeje připraveným. Tím, že něco vytvářím, kráčím osudu naproti, a pak stačí potkat pouhou  náhodu…,“  přibližuje svoje zkušenosti s podnikáním.

Na sklonku roku 1999 zakládá Alfedus servis, s.r.o., kde od roku 2002 působí ve funkci ředitele.

Žádná s firem, které vytvořil, spoluvytvořil či řídil, se nepodílela na privatizaci (osobně byl, stejně jako statisíce dalších občanů, držitelem  kupónové knížky) a žádná z jeho firem si také nikdy nevzala úvěr, který by nezaplatila.

Jiří Michalička je zatím svobodný a bezdětný. Ve volném čase hodně cestuje a poznání života a mentality jiných zemí považuje za důležitou součást všeobecného vzdělání a základního vědomostního přehledu moderního člověka.

Co se týče víry a vyznání říká o sobě, že je ateista. Věří však ve vyšší princip, týkající se zejména praktického uplatňování etických zásad ve vztazích mezi lidmi, ale i v samotném mechanizmu fungování společnosti.    

Jeho největším koníčkem jsou – jak říká – „letadla ze všech stran“. Následuje historie, v niž se zaměřuje zejména na moderní dějiny. Se zájmem sleduje také vývoj moderních technologii napříč nejrůznějšími vědními obory, aplikovatelných v průmyslu i v životě společnosti vůbec. Ze sportů preferuje tenis.

Za důležitou lidskou vlastnost považuje filantropismus, který je pro něj nejen vizitkou skutečné lidskosti a kulturní úrovně člověka, ale výrazným povahovým rysem všech významných historických osobností, včetně jeho největšího vzoru – Karla IV. „Skláním se před ním a před jeho diplomatickými vítězstvími“, vyjadřuje svůj obdiv k této výrazné postavě evropských dějin.

„Svým těžkým životem, v němž dokázal nepolevit ve své víře a neztratit ideály“ si získal jeho úctu a sympatie další významný Čech – Jan Amos Komenský.

Z osobností moderních dějin si nejvíc cení T. G. Masaryka, který „přesto, že jeho prezidentské pravomoci nebyli větší, než u jeho nástupců, dokázal váhou své osobnosti prosadit spoustu významných pozitivních změn.“     

 
Vizionář i realista

Díky své zaběhnuté, prosperující firmě a velmi slušnému materiálnímu zázemí si Jiří vytvořil potřebnou nezávislost a dostatečný prostor pro realizaci svých společensko-politických vizí – v reakci na obrovské znechucení při sledování současné politické scény. Zároveň si položil otázku, zda pro prosazování zájmů občanů stačí být slušným člověkem: „Nestane se pak tzv. slušný člověk hříčkou v rukách úředníků a protřelých spolustraníků?“

Je přece obrovskou výhodou, když zájmy poctivých lidí prosazuje člověk, jenž má v sobě od dětství hluboce zabudovanou touhu po světě, kde vládne spravedlnost a slušnost, a který navíc prošel tvrdou školou života a skutečného obchodu.

Coby úspěšný podnikatel, by se mohl – znechucen neseriózností a nekompetentností politiků – jednoduše uzavřít do pohodlí svého soukromí a bezstarostně si užívat života tak, jako to činí spousta majetných lidí.

´          „Ale pak vidím zoufalé lidi v nemocnicích, vidím staré lidi, kteří počítají, kolik housek si mohou koupit, vidím mladé lidi, kteří nemohou mít rodinu, protože nemají kde bydlet, vidím stát a jeho instituce, které již dávno nepracují pro občany, kteří je platí, ale žijí svým vlastním životem… A říkám si: Kdo a jak to může změnit?“

Jak jinak si může na tuto otázku odpovědět muž v nejproduktivnějším věku s dostatkem zkušeností, sil, prostředků a chuti něco změnit:

„Ty sám a všichni podobně smýšlející. A ti, kteří tráví celé dny v práci a nemají tak optimální podmínky na to, aby něco začali sami, se rádi přidají. Nemůžu již pasivně sledovat jak jedna hrubá chyba střídá druhou, jaké typy lidí se dostávají do vlády a plundrují tuto zemi. Stačí se ohlédnout do historie, která nabízí spoustu výstižných lekcí, kterými by se měli profesionálové, řídící naši zemi inspirovat…“

Lidé jsou dnes hladoví po troše slušnosti a vstřícnosti od politiků. A ti jsou na svých postech přece jen díky důvěře, kterou do nich vložili občané a která nemá žádnou adekvátní zpětnou vazbu. Jiří je naprosto přesvědčen, že náš stát má na víc, než je nám prezentováno.   

„Rozhlížel jsem se nalevo i napravo,“ vysvětluje. „A když jsem nikde neuviděl nikoho, ke komu bych se mohl přidat, zvedl jsem ten prapor sám a rozhodl se založit novou stranu.“

Logem nově založeného hnutí Lidé a politika je česká vlajka v lipovém listu – symboly reprezentující naše tradiční hodnoty, kterým dnes, v marastu bezpáteřního syrového pragmatismu, hrozí zánik. Podpořme jeho úsilí o jejich znovuoživení.

Jiří Michalička o parlamentních stranách

Naše parlamentní strany mají jeden společný rys: vyhlásí vždycky vcelku přijatelný a líbivý program, který však vůbec neplní…

ODS

Soubor lidí, silných individualistů, z nichž spousta dělá politiku pro osobní prospěch a zvyšovaní zisků svých firem. Tudíž se nedokáží na ničem dohodnout a drobí se na bojující frakce, neschopné hlásat jednotnou koncepci, ale naopak, neustále ji mění. A řadoví členové mlčí…  

ČSSD

Má formulované sociální programy, ale není schopna formulovat způsob, jakým by se realizovaly. Státní dluh za jejich působení nebezpečně vzrostl. Vevnitř rovněž vznikají různé frakce, ale nikdy jsem nepochopil, co vlastně prosazují…

KDU-ČSL

Relativně malá strana, úzká elitářská skupina lidí, která chytře využívá rozpolcenosti politické scény tak, aby zajistila zájmy lidí, které hájí – což ovšem nejsou voliči. 

SZ

Strana složená z lidí, kteří jsou v ní z přesvědčení a z těch, kteří očekávají určité výhody, nebo slouží svým zájmovým skupinám. Frakce, rozpolcenost, názorová nejednotnost. A navíc, jejich program (zejména nesouhlas s jádrovou energetikou) zásadně poškozuje energetickou politiku státu.

KSČM 

Historicky zdiskreditovaný subjekt, který v opozici produkuje spoustu hezkých slibů. Ale aby nám zopakovali historii a znova se dostali k moci – to ne!