adresa: Kosoř 1
252 26 Třebotov
telefon: 257 913 199
731 956 636
email: info@lideapolitika.cz
Přidejte se k nám,
vyplňte si přihlášku
Deklarace zakladatelů
politického hnutí
Lidé a Politika
Jméno: | Zdeněk Slivoň |
Funkce: | místopředseda strany |
Od dětství byl zvyklý tvrdě pracovat, nikdy nic nedostal zadarmo. Vlastní pílí, de facto z ničeho, vybudoval prosperující firmu s mnoha zaměstnanci. Jeho pracovní i osobní vztahy jsou vesměs dlouhodobé a trvalé, což vypovídá o spolehlivosti a serióznosti tohoto člověka. Do vínku dostal přirozenou autoritu i organizační talent, přesto je to stále tentýž „kluk z vesnice“, jenž neztratil nic ze své skromnosti, lidské empatie a nemá problém komunikovat s lidmi z jakýchkoliv sociálních skupin.
Narodil se 9. června 1968 v Roudnici nad Labem jako první dítě Jaroslavy (roz. Konvalinkové) a Václava Slivoňových. Po dvou letech se rodina rozrostla o dalšího člena – sestru Petru. Otec před i po roce 1989 pracoval jako traktorista. Dnes, v důchodovém věku, si přivydělává v bezpečnostní agentuře jako hlídač. Matka pracovala jako vychovatelka ve školce, zdravotní sestra a fakturantka. Oba rodiče byli ateisté s reálným přístupem k životu. Vytvořili pevné rodinné zázemí, reflektující tradiční konzervativní hodnoty. Hlavou rodiny byl otec, který nastolil přísnou, až spartánskou výchovu.
Región na rozhraní středočeského a severočeského kraje nebyl nikdy obzvlášť bohatý, proto si rodina vypomáhala provozem menšího hospodářství. Vždycky zde bylo co dělat a do práce byli zapojeni všichni členové rodiny. Pro Zdeňka byly domácí práce samozřejmou a přirozenou součásti života už od dětství. Byl zvyklý vykonávat nejrůznější práce kolem drobného hospodářství. Práce na poli vynechával pouze kvůli hodinám klavíru na LŠU, kterou navštěvoval sedm let.
Jelikož byl zvyklý manuálně pracovat a jak sám říká „bavilo mě, že je za mnou něco vidět“, vybral si po skončení základní školy učební obor zedník – obkládač v OSP Kladno. Po absolvování učňovské školy pokračoval ve studiu na Střední průmyslové škole stavební v Praze, kde v roce 1986 maturoval. Hned poté nastoupil povinnou základní vojenskou službu na Oddělení pasové kontroly Studánky, kde působil jako psovod. Tuto specializaci si vybral sám již u odvodu – pro svůj vztah ke zvířatům, s kterými byl zvyklý doma na statku pracovat.
Z vojny se vrátil v říjnu 1989, těsně před vypuknutím revolučních událostí. Díky své tehdejší přítelkyni a pozdější manželky Jitky, která žila v Praze, se rázem octnul v centru dění. Neopakovatelná revoluční atmosféra, plná lidské soudržnosti a velkých nadějí ho rychle pohltila. Nikdy (až dodnes, do roku 2009) nebyl členem žádné politické strany. Nemůže být lepší start do života, než posílený přílivem euforické energie z listopadu 1989.
Zdeněk nejdříve nastoupil do práce jako samostatný referent investiční výstavby ve Straškově u Roudnice nad Labem, ale už po půldruhém roce, kdy se naplno otevřely cesty pro podnikání, se kvůli lepší seberealizaci přestěhoval do Prahy.
„Nemám rád nad sebou někoho, kdo rozhoduje o mém životě. O svém životě si chci rozhodovat sám,“ vysvětluje, proč se dal na dráhu živnostníka v oboru stavebnictví. Motivací bylo pro něj také založení rodiny. Manželství vydrželo 18 let (do roku 2009) a vzešly z něho dvě dcery – Karolína (12) a Zuzana (18).
Asi rok poté, co se rozhodl vydělávat jako živnostník, začal pracovat jako stavitel pro Královskou kolegiální kapitulu sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, pro niž pracuje až dodneška. „V roce 1998 mě oslovili, abych jim spravoval zdevastované historické nemovitosti v Kosoři u Radotína, kde je také sídlo mé společnosti,“ doplňuje. „V současnosti kromě vedení stavební firmy zároveň správcuji celý objekt kosořského zámku s hospodářským zázemím. Když se do něčeho zakousnu, dotáhnu to až do konce.“
Stavební firma Slivoň, s.r.o. byla založena v roce 2006 a je specializovaná na rekonstrukci historických budov a kostelů. Skutečnost, že svoji prosperující firmu vybudoval fakticky „z ničeho“, systematicky, trpělivě a vytrvale od svých 23 let, svědčí o jeho pevné vůli, strategickém myšlení, stabilitě a vynikajících řídících a manažérských schopnostech. Mezi jeho dominantní vlastnosti patří kromě dobré komunikativnosti a smyslu pro humor také přirozená autorita. Přísná výchova otce a těžké podmínky v období dětství a mladých let, přinesly své ovoce v podobě pracovitosti a cílevědomosti, ale i osobní skromnosti.
Zdeňkovo analytické myšlení odráží také jeho oblíbený koníček – šachy. V posledních letech však jeho volnému času kraluje mořské rybaření. Poprvé si to zkusil při návštěvě kamaráda v norských fjordech a od té doby využívá každou volnou chvíli, aby se sem mohl vrátit. Stal se z něho tak dobrý rybář, že se již každoročně zúčastňuje mezinárodních rybářských závodů.
Norsko si zamiloval nejen kvůli nádherné přírodě, ale i kvůli mentalitě zdejších lidí. “Líbí se mi na nich jejich bezprostřednost, i to jak přistupují jeden k druhému. Člověk člověka si váží… A také se mi líbí jejich zdravý patriotismus,“ vysvětluje. „Řediteli jedné norské školy jsme například dlouze vysvětlovali význam slůvka ,krást´. Vůbec nemohl pochopit smysl tohoto pojmu, ten skutek… I když pravda je, že v posledních pěti letech museli Norové začít s tím, co v celé svoji historii nikdy nedělali – zamykat si domy… V životě je pro mě důležité, že si člověk váží druhého člověka a – ať to zní jakkoliv klišovitě – že se lidé mají rádi.“
Na otázku, kdo a jak ho v životě nejvíc ovlivnil, jmenuje na prvním místě svoje rodiče. „Nikdy jsem nic nedostal zadarmo, všechno jsem si musel zasloužit – díky nim jsem se naučil spoléhat sám na sebe,“ pochvaluje si Zdeněk výchovu k samostatnosti.
Dalším člověkem, který ovlivnil směrování jeho života, byla přirozeně manželka Jitka. Byla to ona, kdo dal impuls, aby se rodina odstěhovala do Prahy a v těžkých začátcích Zdeňkova podnikání vytvářela potřebné rodinné zázemí a psychickou podporu v náročných situacích. Veškerá péče o domácnost i o děti byla pouze na ní.
Kromě rodinných příslušníků, kde stojí za zmínku také hezký sourozenecký vztah se sestrou Petrou, zahrnuje mezi klíčové lidi svého života pana Pavla Goldmana, bývalého správce budov Královské kolegiální kapituly na Vyšehradě. „Ovlivnil mě svou životní filozofii, náhledem na svět, moudrostí, vírou a chováním. Navíc mi pomohl orientovat se v branži. Setkáváme se i dnes, kdy už je důchodu,“ říká Zdeněk.
A protože ho každý z lidí, které si váží inspiroval v něčem jiném, nesmí ve výčtu osobností chybět jeho vždycky dobře naladěný přítel Richard Hamza, majitel cestovní agentury, na němž mu imponuje pozitivní až radostný postoj k životu a velmi zodpovědný přístup k rodině.
V nově založeném hnutí Lidé a Politika se stal Zdeněk druhým místopředsedou. „Je to nové a čisté, proto tomu věřím,“ odůvodňuje svoji volbu. „Vážím si také křesťanských hodnot, mám k nim blíž, protože svět bez víry je ochuzený o další, duchovní rozměr. Lidé by měli něčemu věřit, za něčím jít, jinak je to prázdné… Pro KSČ, ani pro strany, které dnes rozkrádají stát bych dělat nemohl. V LAP si můžu vybrat lidi, s kterými chci pracovat. A práce s lidmi mě baví. Myslím, že každý by se měl zabývat politikou svoji země, zajímat se jak funguje stát, v kterém žije a kam jdou daně, které platí... Když se doma přestanou mezi sebou bavit manželé, rodina padá. Podobný princip rovněž platí ve velkém, lidé by se měli starat o svůj stát.“.
Jako třešnička na závěr poslouží Zdeňkovo oblíbené rčení, v duchu kterého se také zapojil do hnutí LAP: Kecy nemaj´ cenu, ale skutky!